HOLECEK Jak u nas zijou

[ Pobierz całość w formacie PDF ]

fek nep�ich�z� u~ nesm�le a ost�chav�, ale zlostn� a hrub�.
,Strej�ku s tetou, dnes p�ich�z�m naposled! J� to dovolen�
mus�m m�t, �ekat u~ nebudu a nechci! To j� v��m: cht�li byste
mne sem p�ikovat, abych se v�m jen d�el a d�el, ale abyste
tak� ud�lali n�co pro mne, co by v�s nic nest�lo a ��m by
moje srdce ok��lo - to ne a ne!
Nechcete-li d�t povolen� dobrovoln�, jdu na ��ad.
A to bychom se na to pod�vali! Takovou vod�v�.
Zle d�l� se starcem mlada� �ele�. Daj� se p�ed n�m do sporu,
jako by myslili, ~e nen� p��tomen.,Je to Jo~�fkovo! - ,Ml�, nen�
to Jo~�fkovo, je to s jin�m. A tak jej pokouaej�. Jindy zas p�ed
n�m: ,Jo~�fku, nem�l byste B�tuaku opouat�t a d�lat ji neaeast-
nou. - ,Ale dye j� - - ,Inu arci, vy byste to ud�lal, jen~e jste
se pozd� rozmyslil; B�tuaka u~ spadla s t�m druh�m, nev�te-
li. Marno vaechno moje zakazov�n�. Ml�de~ nerozum� st��
a nem� s n�m soucitu. A tak m�m s Jo~�fkovou svatbou sam�
nep��jemnosti.
Jen nepozb�vejte trp�livosti s chud��kem.Dlouho-li pak
potrv� a rozev�e po n�m n�ru� ta nev�sta, kter� jeat� nikoho
nepustila, koho objala - �ern� zem�!
Dovolte, ae j� s�m o Jo~�fkovi dokon��m.
Minulo n�kolik m�s�c�. Byl m�s�c m�j, pln� tepla a v�n�, a ji~
i m�j ch�lil se ke konci. Jo~�fek po��d jezdil se slep�mi koby-
lami str�cov�mi a ka~d�ho dne p�ed odjezdem zaael k str�ci
do sednice a ~�dal, aby mu dovolil se o~enit. N�kdy svou ~�-
dost p�edn�ael pokorn�ji, podruh� hurtovn�ji, podle toho, jak
jej naladila chasa. Str�c mu trp�liv� dovolen� d�val. Toho m�-
jov�ho dne r�no, kdy~ zas obdr~el od str�ce dovolen�, ne-
obr�til se hned ku dve��m jako jindy, ale ael k oknu, z n�ho~
von�l prutnat� ke��k rozmar�ny. U��zl si proutek a teta, jak to
vid�la, pot�aena, ~e jednotv�rn� p�se� o Jo~�fkov� ~enitb�
ji~ trochu jinak se zato��, sko�ila hned ku p��truhl�, vy�ala �er-
venou pantli z n�jak� svatby, ji~ tam uschovala na pam�tku,
a Jo~�fkovi ji p�iaila na rozmar�nu. Jo~�fek si ji zatkl do petlice
u ko~ichu, s n�m~ se ji~ dlouho ani v let� nerozlu�oval, a padl
na kolena.
Strej�ku, ji~ ta chv�le p�iala! Pros�m v�s, dejte mi po~ehn�-
n�! Mnoho jste mi dali, dejte mi i to posledn�, o� pros�m: po-
~ehn�n�! Str�c mu dal po~ehn�n�, a kdy~ cht�l Jo~�fek vst�ti,
musel mu pomoci. S�m Jo~�fek nem�l u~ t� s�ly. Chopil se ruky
str�covy a pla�e prosil: Strej�ku s tetou, pros�m v�s, odpusete
mi vaecko, ��m jsem se kdy proti v�m provinil, v�domky nebo
nev�domky.
0dpuse ti P�n b�h, Jo~�fku!
I spravedliv� sedmkr�t za den zh�ea�. J� cht�l v~dycky b�ti
spravedliv�m, ale jestli jsem p�ece proti v�m h�eail, odpusete
mi! Jestli jsem kdy reptal, odpusete mi! Jestli mi n�kdy vaae
pr�ce byla t�~k�, odpusete mi! Jestli jsem n�kdy n�co nevy-
konal tak, aby v�m bylo k nejv�ta�mu u~itku, odpusete mi!
0dpuse ti P�n b�h, Jo~�fku!
Pol�bil str�ci i tet� ruku, dal up��mn� zaplae P�n b�h a ael
ku sv�m slep�m kobyl�m, kter� st�ly ji~ na dvo�e zap�a~eny.
Vydrapal se na sv�j v�ch�tek, pob�dl kon� a vyjel. P�ijel
do lesa, tam mu nalo~ili drv. Jo~�fek zat�m se odaoural stra-
nou. Na pokraji lesa po kolenou leza hmatal, a~ se dohmatal
m�ste�ka s p�knou m�kkou travou. Z m�ste�ka smetl kdeja-
k� apendl��ek, potom si sedl a vy�al z kapsy sv�j ob�d a kudlu.
Ukrajoval m�kk�ho chleba, mazal s�rem a sk�vy nakrajoval
na sousta. Jedno sousto s�m sn�dl, druh� polo~il naproti
sob�. B�tuako, ber si, pob�zel. Drvoat�pov�, kdy~ si povaimli,
~e Jo~�fek nen� vedle nich, ali a vyhledali ho. Tiae k n�mu p�i-
stoupili, aby ho nevyruaili. Rozd�loval posledn� sousto: B�-
tuako, ber si! Potom si ut�el bezzub� �sta a povzdechl si:
D~b�n dobr�ho piva kdyby bylo, nebo dva! Ale co~ d�lat,
mil� holka: chud� jsme, ani o sv� veselce nem�~em pivem
zavla~it. A dodal chl�choliv�: Nestarej se, B�tuako, vaeho
bude �asem, kdy~ P�n b�h zdrav� d� a ~ivota dop�eje.
Drvoat�pov� p�inesli d~b�n vody a pod�vali mu: Zavdej si,
Jo~�fku, o sv� veselce, a B�tuace taky podej. Jo~�fek si p�i-
hnul, a~ dech ztr�cel.Vydechl a pil znova. Posadil si p�lstale-
tou hul�nskou �epici na stranu a liboval si: Pane, to je chla-
p�k pivo! To je metr! B�tuace podati zapomn�l. Vst�vaje
zapot�cel se. Siln� pivo, pov�d�. Pokoua� se j�t a vr�vor�.
Siln� pivo, ale kdybys bylo jeat� siln�ja�, na mne bysi si mu-
selo p�ivstat. Takov�ch, jako jsi ty, jsme ji~ porazili! Vzali jej
pod pa~d� a vedli k vozu. Jo~�fek se jim vymykal: V~dye j� jsem
nep�ebral, copak si o mn� mysl�te! Ale veselka, braai, to je
den jeden v ~ivot�. V ten den se mus� �lov�k rozveselit.
Dal si ruku za hlavu, vytahl se a zav�skal, se� jeho slab� hlas
byl: Ichuch�! Potom se zastavil, aby si srovnal krok. Vykro-
�il a kl�t� hlavou po taktu napravo nalevo, zanotoval si: Vy-
jdu j� si na vra��ek a jeat� se pod�v�m, kolik na nebi hv�zdi-
�ek, j� si je p�epo��t�m.
Dovedli jej k vozu, pomohli mu na v�ch�tek.
Kde je B�tuaka ? t�zal se.
B�tuaku jsme posadili, odpov�d�li drvoat�pov� aetrn�,
na druh� v�z, mezi baby, jak se slua� a pat��. Dokud nen� o�e-
pena, nen� tvoje, p�es to c�rkevn� po~ehn�n�.
Za�alo poprch�vat.
Pane bo~e, houae! slab�m hlasem volal sm�je se Jo~�fek.
Vla~i�ka spadne dnes hezk�, podotkl jeden z drvoat�p�.
To bude bohatstv�!
A d�t�, dodal druh�.
Jo~�fek pln sebed�v�ry zaaialal: Ae, i d�ti jsou bo~� po~eh-
n�n�.
A� nevid�l, p�ece znamenal, ~e je pozd�ji, ne~ jindy b�v�,
kdy~ s nalo~en�m pol�n�m vyj�~d� z lesa.
Jen co �ekne strej�ek, pravil starostliv�.
N�jak jsme se zdr~eli s tou veselkou, budeme muset strej�-
ka zbudit. Ale ae! Kdypak se mi to zas p�ihod�, abych se ~enil!
Sp�nembohem, lidi�ky, m�jte se hezky!
Drvoat�pov� mu zarejdovali vozem do zvykl�ch kolej�
a zazp�vali mu na cestu U~ mou milou na oddavky vezou .
D�ae byl st�le husta� a tepl� jako v l�zni. Les�m ael k duhu,
jen si zhluboka oddechovaly. Ji~ se smr�kalo, kdy~ Jo~�fek
vjel do vod�ansk� roviny. ��m bl�~e byl naa� vsi, t�m pov�do-
m�ja� bylo vaecko kolem zbyl�m jeho smysl�m. �lov�k, kter�
t�m�� po cel� sv�j dlouh� ~ivot byl hospod�rsk�m d�ln�kem, [ Pobierz całość w formacie PDF ]

Podobne