[ Pobierz całość w formacie PDF ]

tì~ce chápal tuto náklonnost synovu. %7Å„e byla Filomena chu-
dá, to by mu bylo nevadilo, Podhamerský byl jediný na svìtì
a chválabohu pomìry jeho byly takové, ~e nevìsta jeho syna
nepotøebovala ani groae vìna; v té pøíèinì byl náramnì libe-
rálním. Jeho vaak dopalovala ta okolnost, ~e syn zabøedl
do soustruhárny, kterých~to prùmyslových závodù on nenávi-
dìl z té duae u~ proto, ~e zaviòovaly velký nedostatek slu~eb-
ných dìveèek. Byla vaak jeatì jedna pøíèina, týkající
se specielnì Filomeny. Dívka tato, nì~ná jen oproti svému
milému, byla povahy velice prudké a nesnáaenlivé vùèi svým
skuteèným i domnìlým sokyním, a touto svou vlastností zpù-
sobila pøed nedávnem ohromný akandál pøi jedné taneèní
zábavì ve svém rodiati. Podezøívala toti~ dosavadní svou
vìrnou dru~ku a krajanku, bìlolící, modrookou a rusovlasou
Oplonu (Apolenu), jako by tato se sna~ila jí odciziti srdce bo-
hatého záletníka, a nejsouc s to pøemoci ~ár svùj, vidouc ji
v kole s Vinckem, vyeala jí z nièeho nic poøádný políèek, a to
veøejnì, na místì èinu. Apolena, která nebyla z toho fládru,
aby takové pohanìní mlèky vzala k vìdomosti, splatila ihned
stejnou bernou mìnou a z toho povstala nevídaná, v análech
kvildských muzik ojedinìlá øe~, pravý boj Amazonek, prová-
zený zajímavými vzájemnými výèitkami, pepøenými nadávka-
mi a pøepikantními odhaleními u pøítomnosti dychtivì naslou-
chajícího obecenstva, je~ ihned obstoupilo v kruhu dorá~ející
na sebe `árky, které strhovaly se sebe odìv, rvaly se za buj-
ný vlas, akrabaly se, mlátily se a~ do krve. Vincek, o jeho~
zostouzení pøi té pøíle~itosti také bì~elo, marnì se sna~il od-
trhnouti od sebe potírající se navzájem sokynì: nejen ~e si
pøitom také utr~il nìkolik ran a nadávek, zabránili mu i druzí,
kteøí byli zvìdavi, jaký konec vezme tento úporný boj, oèím
a uaím celého mu~ského obecenstva nemálo lahodící. %7Å„en-
ské obecenstvo, aè se tváøilo, jako by to, co se dìlo, nemálo
je skandalizovalo, køièelo a bralo jméno Bo~í nadarmo, pøe-
ce patrnì sdílelo zvìdavost mu~ských, neboe ani slovem ani
skutkem se nepøièinilo, aby seè ustala, ani~ byl køik takový,
aby se v nìm ztratilo jedno slovíèko bojujících stran. Teprve
kdy~ rusá Apolena krvácela z nosu jako ranìný zubr, uznaly
~enské za prospìané zakroèiti vzdor protestùm silnìjaího
pohlaví a potrestati ohnivou Filomenu tím, ~e ji vystrèily ze sínì,
co~ bylo nezbytnì tøeba s ohledem k toaletì této dámy, je~
se jevila tou mìrou deran~ovanou, ~e i v této nepøília úzkopr-
sé spoleènosti se stala nemo~nou; Apolenin nos umyly u kaa-
nièky a defekty, je~ si odìv její utr~il, daly se jeatì jak~ tak~
spraviti, tak~e mohla zùstat.
Z této potyèky povstaly pro Vincka Podhamerských mnohé
a rùzné nepøíjemnosti; nejen~e se stal povídaèkou pøi vaech
hospodských zábavách, nejen~e si ho dobírali, kde a kdykoli
se mezi chasou objevil, tak~e z toho povstala jednou velká
pranice, pøi ní~ dostal sice nìkolik ran, celkem vaak zvítìzil,
rozbiv sklenici o tvrdou hlavu jednoho ze svých protivníkùv,
vítìzství ostatnì, je~ zaplatil dlouhým potahováním u soudu,
nemalými útratami a nakonec jeatì tøídenním vìzením: ale co~
nejhoraího bylo, i s otcem mu vzealy velké mrzutosti. Podha-
merský zajisté tì~ce nesl toto zlehèení svého jména, on za-
nevøel nesmiøitelným hnìvem na pùvodkyni této ostudy, a hnìv
jeho vzplanul tím více, ~e syn vzdor jeho zákazùm neustal
od Filomeny, ba napoøád pokraèoval ve svých výpravách
do její soustruhárny.
 Ty ~es Podhamerský? øíkával starý,  ty ~es mùj syn? Ty
jeden hanbáøi?& Rci, slyaels od koho, ~e já za svého mládí
chodil na místa, kde lidské bytosti, k obrazu Bo~ímu stvoøe-
né, se zaaívají veèer do re~ných pytlù, aby mohly v noci spát?&
Do takových pelechù poøádný èlovìk, jeatì k tomu Podha-
merského syn, nohou nezavadí!... To ti povídám, ae mi s tou
neurvalou obejdou pøestanea mluvit! Na to jsem tì vyplatil pøed
sedmi lety z vojny, abys se s takovou ~enskou zapomínal?&
Radìji tì vyhodím ze statku a vydìdím, ne~ abych takové
nepleae a ostudì dával zvùli...
Takhle mluvil Podhamerský jeatì pøed odsouzením svého
syna na Horách Kaaperských; lze sobì pomyslit, jak soptil,
kdy~ tento musil do vìzení...
A pøece to nebylo platné; mladý mìl právì tak tvrdou hlavu
jako starý, jen~e tolik nedbal lesku jména Podhamerských;
poèínal si ovaem opatrnìji, vìda dobøe, ~e s otcem nejsou
~erty.
Podobalo se, ~e neposluanost synova byla trestem, jej~ nebe
seslalo na zpupného sedláka za to, ~e svedl k neposluanosti
syna vdovina. Wilibald, syn Girglové z Innergefildu, dosud
u nìho pracoval, s jeho potahem formanèil. Chlapiskovi
se vedlo skvìle: vydìlalo týdnì krom stravy sedm a~ osm zla-
tých, z nich~ promrhalo pøi pivì a tanci a své Cecilce obìto-
valo dobrou pìtku; co synáèek takto hýøil, matka zle na nìho
tou~ila a ubohý Franc, mladaí bratr, slabouèký, málo vyvinutý
hoch, jedva patnáctiletý, plahoèil se v lese, ~e vaem ho bylo
líto. Chudák èinil, seè byl, aby vydìlal tolik, jako vydìlával
Wilibald, ne~ slabé jeho síly nevystaèily.
Na planinách kvildských je pøíroda krutá. %7Å„ádné obilí, vyjma
trochu ovsa a za velmi pøíznivých let trochu jaøe ~itné, nedo-
zrává pod tímto skoupým sluncem. V kvìtnu le~í jeatì sníh,
v èervnu jdou bouøky a chladné deatì, slatiny a bahna dýaou
ohromné vlhko; v èervenci a srpnu, nepraí-li, vyjasní-li se ob-
loha pod vlivem východních vìtrù, klesá temperatura za jas-
ných jiter èasto dost a~ pod nulu, tøeba bylo ve dne sebevìtaí
vedro. Pak pokryje se bujná tráva bílým jíním, sporé klásky
i nae bramborovou spálí nemilosrdný mráz. Na ~nì, na bo~í
úrodu není spoléhání, a kdo~ posejí pole obilím, poèítají pou-
ze na slámu; dá-li nebe nìjaké to zrnko, tím lépe, ale jak pra-
veno, poèítat se nesmí na takové mimoøádné atìstí. - V záøí
bývá poèasí krásné a stálé a poøád tyté~ jitøní mrazy, noci jea-
tì chladnìjaí ne~ v létì. V øíjnu poènou husté mlhy, nové deatì
a sníh, nekoneèný sníh, jen~ rukou obrácením vaecko zahalí
v jednotvárnou rouaku svou. Chumelí se, ~e nelze opustiti pøí-
bytek, straané bouøe a vichøice øádí, rvouce vrcholy stromù,
dusíce pod navátými spoustami snìhu vaeliký dorost, pokud
ho nechrání vysoké stromy, poøídlé nyní a~ bìda vinou po-
slední zhouby ~ivelní, øádìním kùrovce a ziatnou rukou lidskou.
- Dlouhá bez konce pak zima zavládne plná tmy a hrùzy...
Veliké protivy noèní a denní teploty, promìny rychlé, støída-
jící se mrazy a straaná vedra v létì a na podzim jsou na ako-
du lidskému zdraví; rheumatismy a plynoucí z nich vady sr-
deèní, zánìt plic a pohrudnice ohro~ují i nejsilnìjaího; kdo
ménì otu~ilým, jistì neobstojí. Rozumí se, ~e hloupost lidská,
která je nekoneèná jako ten vesmír, pomáhá vydatnì nemilo-
srdné pøírodì. Jakýs neodolatelný pud dohání obyvatelstvo
tìchto vysokých planin k tomu, aby vyhledávalo teplo. Najdou
je v pøetopených, bájeènì dusných, parou naplnìných obyd-
lích. Okna se zabední, okenice høeby zatlukou, aby proboha
vzduch nenaael vstupu, a v tomto ovzduaí tráví dni, noci, ba
v zimì celé týdny. Marnì bys jim vymlouval, ~e èistý, svì~í
vzduch a mrazivá zima nejsou vìci toto~né; dobøe lze se vy-
støíhati této, ani~ tøeba postrádati onoho. Onemocní-li kdo,
v pravém smyslu toho slova ho udusí pod tì~kými peøinami;
uzavírají se jeatì více, topí jako v parní lázni, a umøe-li, nepøe-
stávají tvrditi, ~e se jeatì v posteli nastydl.
Uva~ujíce vaecky tyto okolnosti a pomìry, vpravdì nebude-
me se diviti, ~e ubo~ák Franc vrátil se jednou v sobotu veèer [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]

  • zanotowane.pl
  • doc.pisz.pl
  • pdf.pisz.pl
  • amkomputery.pev.pl
  •