KLOSTERMANN V raji sumavskem

[ Pobierz całość w formacie PDF ]

t�~ce ch�pal tuto n�klonnost synovu. %7ńe byla Filomena chu-
d�, to by mu bylo nevadilo, Podhamersk� byl jedin� na sv�t�
a chv�labohu pom�ry jeho byly takov�, ~e nev�sta jeho syna
nepot�ebovala ani groae v�na; v t� p��in� byl n�ramn� libe-
r�ln�m. Jeho vaak dopalovala ta okolnost, ~e syn zab�edl
do soustruh�rny, kter�ch~to pr�myslov�ch z�vod� on nen�vi-
d�l z t� duae u~ proto, ~e zavi�ovaly velk� nedostatek slu~eb-
n�ch d�ve�ek. Byla vaak jeat� jedna p��ina, t�kaj�c�
se specieln� Filomeny. D�vka tato, n�~n� jen oproti sv�mu
mil�mu, byla povahy velice prudk� a nesn�aenliv� v��i sv�m
skute�n�m i domn�l�m sokyn�m, a touto svou vlastnost� zp�-
sobila p�ed ned�vnem ohromn� akand�l p�i jedn� tane�n�
z�bav� ve sv�m rodiati. Podez��vala toti~ dosavadn� svou
v�rnou dru~ku a krajanku, b�lol�c�, modrookou a rusovlasou
Oplonu (Apolenu), jako by tato se sna~ila j� odciziti srdce bo-
hat�ho z�letn�ka, a nejsouc s to p�emoci ~�r sv�j, vidouc ji
v kole s Vinckem, vyeala j� z ni�eho nic po��dn� pol��ek, a to
ve�ejn�, na m�st� �inu. Apolena, kter� nebyla z toho fl�dru,
aby takov� pohan�n� ml�ky vzala k v�domosti, splatila ihned
stejnou bernou m�nou a z toho povstala nev�dan�, v an�lech
kvildsk�ch muzik ojedin�l� �e~, prav� boj Amazonek, prov�-
zen� zaj�mav�mi vz�jemn�mi v��itkami, pep�en�mi nad�vka-
mi a p�epikantn�mi odhalen�mi u p��tomnosti dychtiv� naslou-
chaj�c�ho obecenstva, je~ ihned obstoupilo v kruhu dor�~ej�c�
na sebe `�rky, kter� strhovaly se sebe od�v, rvaly se za buj-
n� vlas, akrabaly se, ml�tily se a~ do krve. Vincek, o jeho~
zostouzen� p�i t� p��le~itosti tak� b�~elo, marn� se sna~il od-
trhnouti od sebe pot�raj�c� se navz�jem sokyn�: nejen ~e si
p�itom tak� utr~il n�kolik ran a nad�vek, zabr�nili mu i druz�,
kte�� byli zv�davi, jak� konec vezme tento �porn� boj, o��m
a ua�m cel�ho mu~sk�ho obecenstva nem�lo lahod�c�. %7ńen-
sk� obecenstvo, a� se tv��ilo, jako by to, co se d�lo, nem�lo
je skandalizovalo, k�i�elo a bralo jm�no Bo~� nadarmo, p�e-
ce patrn� sd�lelo zv�davost mu~sk�ch, neboe ani slovem ani
skutkem se nep�i�inilo, aby se� ustala, ani~ byl k�ik takov�,
aby se v n�m ztratilo jedno slov��ko bojuj�c�ch stran. Teprve
kdy~ rus� Apolena krv�cela z nosu jako ran�n� zubr, uznaly
~ensk� za prosp�an� zakro�iti vzdor protest�m siln�ja�ho
pohlav� a potrestati ohnivou Filomenu t�m, ~e ji vystr�ily ze s�n�,
co~ bylo nezbytn� t�eba s ohledem k toalet� t�to d�my, je~
se jevila tou m�rou deran~ovanou, ~e i v t�to nep��lia �zkopr-
s� spole�nosti se stala nemo~nou; Apolenin nos umyly u kaa-
ni�ky a defekty, je~ si od�v jej� utr~il, daly se jeat� jak~ tak~
spraviti, tak~e mohla z�stat.
Z t�to poty�ky povstaly pro Vincka Podhamersk�ch mnoh�
a r�zn� nep��jemnosti; nejen~e se stal pov�da�kou p�i vaech
hospodsk�ch z�bav�ch, nejen~e si ho dob�rali, kde a kdykoli
se mezi chasou objevil, tak~e z toho povstala jednou velk�
pranice, p�i n�~ dostal sice n�kolik ran, celkem vaak zv�t�zil,
rozbiv sklenici o tvrdou hlavu jednoho ze sv�ch protivn�k�v,
v�t�zstv� ostatn�, je~ zaplatil dlouh�m potahov�n�m u soudu,
nemal�mi �tratami a nakonec jeat� t��denn�m v�zen�m: ale co~
nejhora�ho bylo, i s otcem mu vzealy velk� mrzutosti. Podha-
mersk� zajist� t�~ce nesl toto zleh�en� sv�ho jm�na, on za-
nev�el nesmi�iteln�m hn�vem na p�vodkyni t�to ostudy, a hn�v
jeho vzplanul t�m v�ce, ~e syn vzdor jeho z�kaz�m neustal
od Filomeny, ba napo��d pokra�oval ve sv�ch v�prav�ch
do jej� soustruh�rny.
Ty ~es Podhamersk�? ��k�val star�, ty ~es m�j syn? Ty
jeden hanb��i?& Rci, slyaels od koho, ~e j� za sv�ho ml�d�
chodil na m�sta, kde lidsk� bytosti, k obrazu Bo~�mu stvo�e-
n�, se zaa�vaj� ve�er do re~n�ch pytl�, aby mohly v noci sp�t?&
Do takov�ch pelech� po��dn� �lov�k, jeat� k tomu Podha-
mersk�ho syn, nohou nezavad�!... To ti pov�d�m, ae mi s tou
neurvalou obejdou p�estanea mluvit! Na to jsem t� vyplatil p�ed
sedmi lety z vojny, abys se s takovou ~enskou zapom�nal?&
Rad�ji t� vyhod�m ze statku a vyd�d�m, ne~ abych takov�
nepleae a ostud� d�val zv�li...
Takhle mluvil Podhamersk� jeat� p�ed odsouzen�m sv�ho
syna na Hor�ch Kaapersk�ch; lze sob� pomyslit, jak soptil,
kdy~ tento musil do v�zen�...
A p�ece to nebylo platn�; mlad� m�l pr�v� tak tvrdou hlavu
jako star�, jen~e tolik nedbal lesku jm�na Podhamersk�ch;
po��nal si ovaem opatrn�ji, v�da dob�e, ~e s otcem nejsou
~erty.
Podobalo se, ~e neposluanost synova byla trestem, jej~ nebe
seslalo na zpupn�ho sedl�ka za to, ~e svedl k neposluanosti
syna vdovina. Wilibald, syn Girglov� z Innergefildu, dosud
u n�ho pracoval, s jeho potahem forman�il. Chlapiskovi
se vedlo skv�le: vyd�lalo t�dn� krom stravy sedm a~ osm zla-
t�ch, z nich~ promrhalo p�i piv� a tanci a sv� Cecilce ob�to-
valo dobrou p�tku; co syn��ek takto h��il, matka zle na n�ho
tou~ila a uboh� Franc, mlada� bratr, slabou�k�, m�lo vyvinut�
hoch, jedva patn�ctilet�, plaho�il se v lese, ~e vaem ho bylo
l�to. Chud�k �inil, se� byl, aby vyd�lal tolik, jako vyd�l�val
Wilibald, ne~ slab� jeho s�ly nevysta�ily.
Na planin�ch kvildsk�ch je p��roda krut�. %7ń�dn� obil�, vyjma
trochu ovsa a za velmi p��zniv�ch let trochu ja�e ~itn�, nedo-
zr�v� pod t�mto skoup�m sluncem. V kv�tnu le~� jeat� sn�h,
v �ervnu jdou bou�ky a chladn� deat�, slatiny a bahna d�aou
ohromn� vlhko; v �ervenci a srpnu, nepra�-li, vyjasn�-li se ob-
loha pod vlivem v�chodn�ch v�tr�, kles� temperatura za jas-
n�ch jiter �asto dost a~ pod nulu, t�eba bylo ve dne sebev�ta�
vedro. Pak pokryje se bujn� tr�va b�l�m j�n�m, spor� kl�sky
i nae bramborovou sp�l� nemilosrdn� mr�z. Na ~n�, na bo~�
�rodu nen� spol�h�n�, a kdo~ posej� pole obil�m, po��taj� pou-
ze na sl�mu; d�-li nebe n�jak� to zrnko, t�m l�pe, ale jak pra-
veno, po��tat se nesm� na takov� mimo��dn� at�st�. - V z��
b�v� po�as� kr�sn� a st�l� a po��d tyt�~ jit�n� mrazy, noci jea-
t� chladn�ja� ne~ v l�t�. V ��jnu po�nou hust� mlhy, nov� deat�
a sn�h, nekone�n� sn�h, jen~ rukou obr�cen�m vaecko zahal�
v jednotv�rnou rouaku svou. Chumel� se, ~e nelze opustiti p��-
bytek, straan� bou�e a vich�ice ��d�, rvouce vrcholy strom�,
dus�ce pod nav�t�mi spoustami sn�hu vaelik� dorost, pokud
ho nechr�n� vysok� stromy, po��dl� nyn� a~ b�da vinou po-
sledn� zhouby ~iveln�, ��d�n�m k�rovce a ziatnou rukou lidskou.
- Dlouh� bez konce pak zima zavl�dne pln� tmy a hr�zy...
Velik� protivy no�n� a denn� teploty, prom�ny rychl�, st��da-
j�c� se mrazy a straan� vedra v l�t� a na podzim jsou na ako-
du lidsk�mu zdrav�; rheumatismy a plynouc� z nich vady sr-
de�n�, z�n�t plic a pohrudnice ohro~uj� i nejsiln�ja�ho; kdo
m�n� otu~il�m, jist� neobstoj�. Rozum� se, ~e hloupost lidsk�,
kter� je nekone�n� jako ten vesm�r, pom�h� vydatn� nemilo-
srdn� p��rod�. Jak�s neodolateln� pud doh�n� obyvatelstvo
t�chto vysok�ch planin k tomu, aby vyhled�valo teplo. Najdou
je v p�etopen�ch, b�je�n� dusn�ch, parou napln�n�ch obyd-
l�ch. Okna se zabedn�, okenice h�eby zatlukou, aby proboha
vzduch nenaael vstupu, a v tomto ovzdua� tr�v� dni, noci, ba
v zim� cel� t�dny. Marn� bys jim vymlouval, ~e �ist�, sv�~�
vzduch a mraziv� zima nejsou v�ci toto~n�; dob�e lze se vy-
st��hati t�to, ani~ t�eba postr�dati onoho. Onemocn�-li kdo,
v prav�m smyslu toho slova ho udus� pod t�~k�mi pe�inami;
uzav�raj� se jeat� v�ce, top� jako v parn� l�zni, a um�e-li, nep�e-
st�vaj� tvrditi, ~e se jeat� v posteli nastydl.
Uva~uj�ce vaecky tyto okolnosti a pom�ry, vpravd� nebude-
me se diviti, ~e ubo~�k Franc vr�til se jednou v sobotu ve�er [ Pobierz całość w formacie PDF ]

Podobne