[ Pobierz całość w formacie PDF ]
plukù i vaech samostatných oddílù armády, tøiapadesát dele-
gátù.
Slovenatí chlapci, zdraví a silní, vyzbrojení granáty a ostøe
nabitými puakami, hlídali.
Pøed vchodem do baráku, v nìm~ zasedal sjezd, stálo nì-
kolik osedlaných koní. Byli to konì dìlostøelcù, udr~ujících
spojení se stanicí Innokenejevskij, kde stály dalaí vlaky, jejich~
posádka èekala jen na pokyn sjezdu. Jezdci stále pøijí~dìli
a odjí~dìli se zprávami. Po trati, po telefonu, po telegrafu
i hughesem ke vaem vojenským oddílùm aly zprávy:
II: vojenský sjezd zasedá. II. vojenský sjezd je pánem si-
tuace!
V noci pøijel automobilem èeskoslovenský vyslanec v Ja-
ponsku vyjednávat jménem vedení.
Uvítal ho chlad a ticho.
Delegáti se zapadlýma oèima sedí na dlouhých vojenských
lavicích. `patné svìtlo petrolejových lampièek osvìtluje spo-
øe jejich bledé tváøe. Delegáti jsou plni rozpakù, nejistí, nevì-
dí, jak zaèít.
Koneènì zvuèný hlas pøedsedy sjezdu pøeruail ticho: Poli-
tický plnomocník k nám poslal svého vyjednavaèe.
V~dycky jsme si pøáli dohodu a chtìli se vystøíhat násilí. Rádi
budeme jednat o dohodì. Ze svých zásadních po~adavkù
vaak sjezd slevit nemù~e...
Jokohamský vyslanec se neusmíval.
Politický plnomocník protahoval jednání. Jeden z jeho zá-
stupcù vyjednával se sjezdem, druhý s Japonci, kteøí mìli
v Irkutsku silnou posádku, jiný s velitelem spojeneckých vojsk
na Sibiøi...
Teprve tøetího dne byla ujednána dohoda o dvanácti bodech,
podle ní~ definitivní rozhodnutí vaech sporných otázek se pøe-
náaelo na vládní delegaci z vlasti, která ji~ byla na cestì. Do-
hoda byla podmínìna tím, ~e proti delegátùm nebudou pod-
niknuty ~ádné represálie.
Sjezd se domníval, ~e vyhrál nad obratným politickým plno-
mocníkem. Odeslal vaem plukùm na magistrále telegraficky
svùj poslední rozkaz:
S vedením byla ujednána dohoda, podle ní~ po~adavky
sjezdu budou splnìny. Vraete se vaichni na pùvodní místa!
Také politický plnomocník se domníval, ~e vyhrál nad ne-
zkuaenými sjezdovými delegáty.
Zatímco vlaky s pìchotou, jízdou a dìlostøelectvem se vzda-
lovaly od Irkutska, z èervených kasáren 1. pluku vycházel ne-
veliký oddíl vyzbrojený jako na frontu. Pochodoval do tábora
Slovákù na Zvìzdoèce, aby z naøízení politického plnomocní-
ka zatkl sjezdové delegáty...
34 KONEC SLÁVY
Generálové, diplomati, zástupci spojencù a rùzní jiní dùle~i-
tí èinitelé se shromá~dili k slavnostnímu obìdu. Na stolech
se leskly støíbrné pøíbory a poháry z køiaeálového skla. Bufet
pøetí~ený rùznými lahùdkami, lákal i pøesycené ~aludky. Ob-
rovský støíbrný samovar si spokojenì pobruèoval.
Jídelna se ji~ naplnila. Nad hosty, bzuèícími zdvoøilým a du-
chaplným hovorem, se vznáaely obláèky dýmu zahranièních
cigaret.
U~ pøiael i politický plnomocník. Panstvo opustilo bufet a za-
sedlo k dlouhému stolu, v jeho~ støedu byla postavena krás-
ná stará èínská váza, napinìná bílými a èervenými kvìty.
Zábava se brzy dostala do proudu. Dvojice dùle~itých osob-
ností, jak sedìly vedle sebe, øeaily pøedùle~ité problémy, ne-
zapomínajíce pøi tom na jídlo, které bylo chutné, vkusnì vy-
brané a syté.
Vedle plnomocníka sedìl generál, vrchní velitel èeskoslo-
venské armády na Sibiøi.
Co udìláa teï s tìmi vzbouøenci? ptal se generál, zapíje-
je tuènìjaí sousto.
Co bych já s nimi dìlal? Jsou to vojáci a jako vojáci budou
souzeni vojenským soudem!
Mìli by se postøílet. Aspoò ka~dého desátého zastøelit pro
výstrahu! mínil generál, jemu~ v té chvíli neobyèejnì chutna-
lo.
Avaak plnomocník, který byl lépe informován, odpovìdìl mu
otázkou:
A vía, co se stalo v Tomsku?
Generál se podíval nechápavì na plnomocníka.
Tomská posádka se vzbouøila. Postavila k vagónùm atábu
II. divize svou strá~ a prohlásila ústy svých zástupcù, ~e pro-
vedou s dùstojníky toté~, co provedeme my v Irkutsku
s delegáty.
Také to mohl øíci plnomocník generálovi a~ po obìdì! Ge-
nerál mìl pøed tím tak dobrý apetit!
Na jakési malé stanièce stál vlak dobrovolcù. Vojáci byli
zalezlí ve vagónech, zato dùstojníci se plni sebevìdomí pro-
cházeli podél vlaku, vesele rozmlouvali a labu~nicky vtahova-
li do sebe kouø z cigaret.
Venku byl slunný den. V tìpluakách bylo dusno, straanì dus-
no.
Tak jsme to prohráli na celé èáøe, pravil Votoèek, strhuje
si bíloèervenou stu~ku ze své èepice.
Vaichni nás zradili. I delegáti! Dali se zavøít, aèkoli u~ mohli
být pány Irkutska a disponovat celou armádou... pravil jiný.
Delegáti, kdy~ alo do tuhého, ztratili hlavu. Báli se! Snad
Japoncù.
Japoncù se bát nemusili. Jedna naae rota by na nì staèila
&
Dlouhé, smutné a bezútìané hovory ve vaech vagónech.
Co teï?
Teï u~ nám mù~e být vaechno lhostejné, øíká dùvìrník, ae
nás vaechny tøeba zavøou. Nikdo jim u~ pøeká~et nebude. Ale
jedno je jisté: nás u~ na frontu nepo~enou! A koneènì, co
chcete. To pøece staèí!
V prázdném baráku na Zvìzdoèce, hlídaném slabou strá~í,
na døevìných palandách le~eli sjezdoví delegáti. Jeden z nich
se zmítal v kruté horeèce ale nikde se nedovolal lékaøského
oaetøení. Slabou horeèku mìli vaichni.
Byli tiaí a zamlklí, Nepøedstavovali si, ~e jejich vìc takhle
skonèí.
Co bude teï? kladli si tuté~ otázku jako jejich volièové
v tìpluakách na ztracených stanicích.
Co bude? zaèal vysvìtlovat neúnavný sjezdový pøedse-
da. Vedení bude musit dìlat jen to, co chtìl sjezd, tøeba~e
naò bude stále nadávat. Pozvolna bude posunovat armádu
na východ a nìkde v neutrálním pásmu, v Mand~urii, bude pak
armáda èekat na lodi. Nic jiného dìlat nemù~e; proto~e ta-
ková je situace. Poslat armádu na frontu u~ nemù~e. Stejnì
by jim tam u~ nikdo neael!
A co bude s námi?
To puse, bratøe, z hlavy. To u~ je lhostejné. Svou povinnost
jsme vykonali, tøeba~e efekt není slavný. Hlavní je, ~e jsme
dokázali naaemu vedení i spojencùm, ~e se èeskoslovenské
armády k bojùm na frontì ji~ pou~ít nedá. Nevíme, kolika dob-
rovolcùm jsme zachránili ~ivot. A kdyby to bylo jen sto lidí, dost
jsme vykonali. Sjezd boj s bolaeviky zahájil, sjezd zase tento
boj skonèil. V tom boji jsme byli pora~eni &
Ale jaký re~im nyní zavedou v armádì?
Na tom také u~ mnoho nezále~í. Èím horaí re~im zavedou,
tím je vìtaí jistota, ~e se domù vrátí naai lidé, a nikoli bílé gar-
dy, jak by si snad vedení pøálo.
Na jedenáctou hodinu byla hláaena vzácná návatìva. Pøije-
de francouzský generál, velitel vaech spojeneckých sil
na Sibiøi.
Vojáci jsou lhostejní, nikoho ani nenapadne, aby se nìjak
rozèiloval. Dùstojníci vaak a jejich sluhové jsou velmi nervóz-
ní.
Dobrovolci u~ nastoupili: dvì øady po ka~dé stranì trati. Bo-
dáky jejich puaek se lesknou hrozivì na slunci, ale vojáci ne-
vyhlí~ejí nikterak bojovnì. Jsou neteènìjaí, ne~ kdyby je vedli
k oèkování. Vìdí, ~e generál je chválit nebude, ale také na jeho
chválu neèekají. Zato dùstojníci netrpìlivì pøealapují, opravují
si opasky, akrábou se za uaima. Ani oni neèekají pochvalu
&
Koneènì pøichází avízo a brzy po nìm generál s malou dru-
~inou. Bledì modrá francouzská uniforma vypadá pøília ve-
sele a nehodí se dobøe k situaci. Generál má hùl a jde kláti-
vì.
Jde jako pøio~ralý! padne poznámka a vaichni, kdo ji sly-
aí, musí se pøemáhat, aby se nesmáli.
Generál koulí oèima a obèas si sáhne na svùj èerný knír.
Jeho prùvodci se tváøí jeatì hrozivìji a jistì mnohé mrzí, ~e
nemají knír, aby mohli napodobit generálovo gesto.
Samí staøí známí! A vaichni vypasení! praví kdosi v druhé
øadì.
Ti toho zase nakuaní, bojí se jiný.
Ale obava byla zbyteèná. Tentokrát nebylo mnoho mluvení,
jen nìkolik slov o vlasti, o vojenské povinnosti a nakonec nìco
o nemocných nervech...
Odkdy se vojákùm miuví o nervech?
[ Pobierz całość w formacie PDF ]